Next episode fox tv

Premiéra 8.řady

Promo-trailer nové

Další epizoda nova tv

Běží 7. řada

Dalšia epizóda

Nevysílá se

Aktuální epizoda

8x21 - Holding On

Odkazy | Titulky nové

7004x staženo

Fotografie návštěvníků

Máš lepší fotku? Zveřejni ji!

Reklama

Partnerské weby

Hugh Laurie od Emmy Thompson

(Interview magazine, květen 2008) překlad: empik

Television Hugh Laurie by Emma Thompson

Každý zná Hugha Laurieho jako vtipného a nevrlého doktora Gregory House ze seriálu House MD běžícího na televizi FOX. Ale na tomhle 49 letém herci je toho daleko víc. Například byl, stejně jako jeho otec, přeborníkem ve veslování. Studoval na prestižní Cambridgské univerzitě, kde byl součástí dramatického spolku Footlights. Jeho první závan slávy byl uprostřed 80. let kdy utvořil komediální dvojici s jeho dobrým přítelem a hercem Stephenem Fryem. Také napsal tajemný román The Gun Seller, který vyšel v několika vydáních a v současné době píše druhou knihu - Paper Soldier. Zde hovoří s další absolventkou Cambridge Emmou Thompson.

Emma Thompson: Myslím, že bychom měli přiznat "Interview magazine" že jsme spolu krátkou dobu chodili.

Hugh Laurie: Ano, vyšli jsme si spolu.

ET: Ano. Co lidé vlastně nevědí, je fakt, že jsi byl dvakrát takový než jsi teď.

HL: Byl jsem větší, to je pravda.

ET: Byl jsi obrovský. Byl jsi jako nějaký zkurvený obr. Neustále jsi trénoval a jedl šest steaků při každém jídle, protože veslaři potřebují proteiny.

HL: Ano to si pamatuji, tenkrát jsem jedl lidi. Tohle je takový medvědí detail...

ET: Tohle veslování bylo velmi, velmi působivé. No, takže jsi byl v Etonu "head boy" (žák reprezentující školu při společenských událostech)

HL: Ne, byl jsem "captain of house" (něco jako "hlava koleje"). Abych byl "head boy", musel bych být velmi chytrý, stipendista/dobrý žák a to jsem nebyl v žádném případě.

ET: Možná jsi nebyl zrovna šprt, ale jsi velmi, velmi chytrý. Vždycky jsem říkala o tobě a Stephenovi (Fryi): Stephen je opravdu, opravdu velmi chytrý, ale myslím si, že ty to bereš všechno z většího úhlu.

HL: Stephenova paměť je naprosto ohromná. Stephen pravděpodobně nikdy nezapomněl nic, co kdy přečetl.

ET: Souhlasím.

HL: Alespoň to tak vypadá. Já jsem se rozhodl vybrat si jednu knihu a číst ji dokola po zbytek svého života, protože už si vůbec nic nepamatuju.(pozn. překladatele: to je pravda, Hugh se v rozhovorech neustále opakuje:)

ET: Víš s kolika lidmi jsi spal?

HL: Ne nevím!

ET: No vidíš, já jo. Jaktože to nevíš?

HL: Ty víš s kolika lidmi jsem spal?

ET: Ne! (směje se) Tedy, mohla bych hádat. Ale chci říct ne, nevím. Vím s kolika lidmi jsem spala JÁ. Přemýšlením o tom si někdy krátím čas, když špatně spím.

HL: Dobře.

ET: Jaké věci si nejvíc ceníš, kterou ti řekli tví rodiče?

HL: Že jsem šťastný. (Že se mám.)

ET: Ó jéžiši.

HL: Ano, že jsem šťastný.

ET: Takže vzásadě zase pocit viny.

HL: Ano, když na to dopadne slunce z určitého úhlu, pak to vypadá jako vina.

ET: Kolik času zabere natočit jednu sérii House?

HL: No, když vynechám stávku, tak 9 až 10 měsíců.

ET: Takže potom, mezi sériemi, jedeš zpět domů, takže nemáš zkušenosti s tím, co to je žít si jako hvězda v L.A. Jedeš rovnou sem do Anglie. Jak to tady teď vypadá? Je to jiné? Změnilo se to?

HL: Ne vlastně ani ne. House v Británii nezenechal takovou stopu. Můžu se zde přesouvat z jednoho místa na druhé bez skrývání se či potkávání lidí majících silné názory ať už positivní či negativní.

ET: Zní to trochu jakoby sis myslel "Sakra, pracuju celý tenhle čas a nedostane se mi žádného z těch požitků". Nemyslím tím, že být slavný je výhoda, protože víme, že to není vždy bezpodmínečné. Ale jsou zde určité výhody, když jsi velmi známý a respektovaný v některé oblasti. Veřejné výhody. Jako třeba, veřejná kolegialita či ochota potěšit tě. Třeba tyhle dvě. Cítíš se, jakože ti to bylo odepřeno?

HL: Ne, vůbec ne. Měl jsem neuvěřitelné štěstí. Jsem velmi rád, že můžu být tím kým jsem a tím kým jsem byl na místě, kde žiju. Před pár dny jsem byl ve Španělsku a Španělsko je...jsou cvoci. Měl jsem bodyguarda proboha.

ET: Vážně?

HL: Ano, House je zde opravdu velká věc. Velmi, velmi, velmi, velmi velká věc. Hejno řvoucích teenagerů. Bylo to opravdu udivující. Ale samozřejmě, Británie nemá houfy řvoucích teenagerů.

ET: Ne, to nemáme.

HL: Není to moc v národní povaze.

ET: Když jsme tak mluvili o Americe dříve, jedna z věcí která v nás vždycky zažehávala oheň byla jejich tendence k sentimentalitě.

HL: Ano.

ET: Zatím to ale vypadá, že to neprovází House. Setkal jsi se už s tím? Protože v Americe to skutečně je, cítiš to taky?

HL: Ano, rozhodně to cítím. Ale jedna z nejzajímavějších věcí na Houseovi je, že americké publikum, o kterém předpokládáme, že se tak utápí v sentimentalitě, vlastně obdivuje někoho tak ostře a brutálně cynického. Třebaže House je ve skutečnosti výmyslem Kanaďanů.

ET: Ale podívej, myslím že vespod, pod tou sentimentalitou, je mnohem více realističtější postoj k lidem.

HL: Ano.

ET: Já si to myslím. Vlastně, jak už to bývá, je tu podobné mínění o Anglii, v tom smyslu, že jsme cyničtí a svým způsobem rezervovaní, ale myslím, že doopravdy nejsme. Myslím, že jsme mnohem citlivější, v určitém slova smyslu.

HL: V tom, co říkáš, je hodně pravdy. Občas míváme nezvyklé závany sentimentality.

ET: Neměl jsi někdy kabriolet? Vybavila se mi vzpomínka nás dvou jedoucích v kabrioletu. Zničehonic.

HL: Jo, měl jsem MG (Morris Garages).

ET: Tys měl MG?

HL: Jo, měl jsem MG. Co to znamená?

ET: Nevím proč jsem si na to vzpomněla. Jenom si pamatuju, že jsi měl kabriolet a někde jsi mě s ním vozil a nemůžu si vzpomenout kde to bylo, někde v mlze času.

HL: Myslíš, že kabriolet věští impertinentní mysl?

ET: Ne, spíš to věští čas, kdy si konvenční lidé myslí, že ten člověk je mnohem svobodomyslnější, mnohem více otevřený, jak to bylo, kabrioletovému způsobu života.

HL: Jen tak mimochodem zasloužíme si být šťastní?

ET: No, a jsme zpátky u toho, že ti rodiče řekli, že jsi šťastný, což v podstatě znamená, že budeš muset zbytek svého života pracovat, aby sis zasloužil to štěstí.

HL: Ano.

ET: Seznámila jsem se s tebou na konkurzu Footlights (herecká komediální společnost) v Cambridgi před 30ti lety. Máš na to nějaké vzpomínky?

HL: Vlastně mám. Vzpomínám si, že jsem byl...

ET: Devatenáctiletý

HL: Ano, ačkoli ve skutečnosti jsem nechodil kolem a neříkal jsem si, že mi je 19. To vskutku nebylo v popředí mého zájmu. Ale byl jsem obsazen do téhle...vypadalo to trochu jako kobka. No ve skutečnosti to byla mnohem příjemněji pojmenovaná místnost, ale já jsem se cítil jako...

ET: My jsme tomu říkali "the dungeon" (žalář) ne?

HL: Jo, Žalář bez oken od ženy jménem Allison.

ET: Ty jsi musel být Čínský císař, protože to bylo velmi legrační. A já jsem se otočila k Martinu Bergmanovi (napsal Peter's Friends) a řekla jsem "On je hvězda". Povídala jsem ti ten příběh předtím.

HL: Ó ano. A teď jsem tady, úplně oněmnělý. Ty, jestli mohu, už si byla hvězda. Lidé o tobě mluvili a přitom šeptali.

ET: Potom jsem už nic neudělala.

HL: Ale Bergman, ten dobře věděl z jakého si těsta.

ET: Několik let předtím jsme s ním dělali jednu skeč. Protože on byl v posledním ročníku, když jsme se tam my dva objevili.

HL: Ano, měl dlouhý černý schvrník, ve kterém vypadal jako gestapák. Myslím, že se mu tenhle fakt, že vypadá jako gestapák, dost líbil.

ET: Myslím, že tak byl atraktivní pro mnoho žen na Cambridgi.

HL: Skutečně? Dlouhé černé kožené pláště zabírají?

ET: Tehdy ano.

HL: Tenkrát tedy!

ET: Ale noták, už je to 30 let, Hugh. Ty jsi nosil dlouhý černý kabát (cloak - volný plášť bez rukávů), pro všechno na světě.

HL: Kabát. Co jsem si myslel? Vážně nevím. Právě jsem četl 800 stránkovou historii Skotského osvícenství a upřímně, můžu to začít číst znovu, protože si z toho nepamatuju jedinou věc. Stěží si vzpomenu, kde je Skotsko.

ET: Mám velmi jasnou vzpomínku z tvé knihy.

HL: Skutečně?

ET: Ano, The Gun Seller. Četla jsem ji dvakrát. Nevím, zda lidé ví, že jsi napsal tuhle úžasnou knihu, ale měli by jít a přečíst ji hned teď, protože je neuvěřitelně zábavná. Vzpomínám si, že je tam část, kdy popisuješ procházení se po čerstvém sněhu a popisuješ ten sníh. Píšeš: "Ale ne, prosím, nechoďte tady." Dostala jsem ten pocit čerstvě napadaného sněhu. Nechceš po něm chodit, protože je to naprosté zničení něčeho absolutně perfektního.

HL: Je perfektní a bez ochrany.

ET: Bezbranný, přesně. A co uděláme my? Zničíme ho na rozbředlý sníh. Jak typické pro lidskou rasu.

HL: Že jo?

ET: Takže, myslíš že bys sebe popsal jako misantropa? (člověk, který nesnáší lidskou rasu jako celek)

HL: Ne, nemyslím. Mám takové dny, nebo části dnů. Můžu se dostat do mumlajících, bručounských stavů, ale nemyslím si, že bych byl takový pořád. Věř tomu nebo ne, možná to není na mě moc vidět, ale ve skutečnosti si myslím, že mám lidi rád.

Největší české fórum o seriálu House M.D.