Uvnitř (podivné) mysli Hugha Laurieho

(Parade Magazine, 5.dubna 2009) překlad: fogFrog

Jeanne Wolf

Hvězda seriálu House Hugh Laurie otevřeně o své suše vtipné televizní osobnosti, boji s depresí a proč je naprostý pesimista

V Los Angeles prší, a přesto Hugh Laurie přijíždí do elegantního hotelu Chateau Marmont na své motorce. Vchází a na sobě má koženou bundu a v ruce svoji helmu.

"V Londýně, bychom tohle považovali za nádherný den," říká Laurie, který hraje popudlivého Dr. Gregoryho House v populárním seriálu stanice FOX - House. Projede si rukou své rozcuchané vlasy, jen aby je ještě více rozcuchal. "Měla jste doufat, že přijedu na motorce. Kdybych měl na sobě helmu a přijel v autě, myslela byste si, že jsem ustrašený řidič."

"Ježdění na motorce po LA je jako moje vlastní videohra," přiznává. "Ale na rozdíl od mnoha lidí za volantem, zabývám se tím, abych se dostal tam, kam potřebuji, a v pořádku. Většina lidí se v autě líčí, píše SMS a kontrolují se, jestli dobře vypadají."

Bojí se někdy na rušných ulicích?

"Oh, tyhle věci mě nikdy nevzrušovaly," říká Laurie. "Jsem přiměřeně bezstarostný. Zpackání mých replik nebo udělání ze sebe hlupáka, tam naleznete moje obavy. Stejně jako mnoho Angličanů, jsem ovlivněn trapností/rozpaky - tou hrůzou, že se vám každý bude hihňat, že budete vypadat jako idiot. Myslím, že tohle jaksi trápí nás všechny."

Hugh Laurie může být prostě jen naprostý pesimista. Nemusíte s ním mluvit hodiny, abyste pochopili, že kráčí životem se sklenicí poloprázdnou. Chcete otřást a zneklidnit jeho uhlazenou a zdvořilou anglickou rezervovaností? Prostě mu řekněte kompliment. Chvála ho prostě rozleptá.

Když jsem zmínila jeho skvělý dar humoru, Laurie odpověděl: "Víte, nepřemýšlím o sobě jako o zábavném. Vlastně o sobě přemýšlím spíše jako o hluboce vážném. A jsem podezíravý vůči zábavě. Nikdy jsem nevěděl co to je nebo jak s ní nakládat nebo jak ji získat. Je to moje chyba. Vím, že to je zátěž pro lidi, se kterými žiji. Je to protivné."

49 letá hvězda již vyhrála dva Golden Globe [Zlatý Glób] a byla nominovaná na tři Emmy. Dokonce je označována za sexuální symbol. V roce 2007, roznesla na kopytech skupinku svalnatých mladých herců na Teen Choice Award.

Laurie popisuje všechny tyhle uznání jako "druh mučení". Jeho alter ego na malé obrazovce, Dr. House, by se pravděpodbně domníval, že tento strach z veřejné obliby, má kořeny v jeho výchově. Laurie souhlasí.

"Pokora byla v našem domě považována za dobré mravy," říká. "Žádné projevy samolibosti nebo spokojenosti se sebou samým nebyly tolerovány. Poplácání sebe sama po zádech nebylo rozhodně povzbuzováno a potěšení nebo hrdost by byla trestána smrtí."

Laurieův otec byl vážený doktor. Zemřel v roce 1998. Hugh otevřeně říká, že by si přál, aby jeho otec mohl vidět, čeho dosáhl. "Doufám, že by byl velmi pyšný," říká herec tiše. "Ale vydělávám mnohem více peněz jako falešný doktor, než můj otec kdy za celou svoji těžkou práci."

Laurieova matka, která zemřela, než mu bylo 30, vychovávala čtyři děti. Hugh byl nejmladší a díky věkovému rozdílu se cítil izolovaný. "Chodil jsem za svým bratrem a svými sestrami, protože byli o tolik starší," říká. "Zdálo se, že mají větší znalosti, jsou moudřejší. Pro mě, oni znali všechny odpovědi. Cítil jsem se jako ten, kdo jediný má problémy." Zanoří se více do křesla, aby se zamyslel. "Jejich verze je, že to pro mě všechno byla pohodička," říká. "Nevím, kdo z nás má pravdu."

"Do velké míry jsem byl sám," pokračuje Laurie. "Jako mnohé děti, kteří stále nenalezly své místo, vytvořil jsem si živý fantazijní život, který mi dělá společnost stále." Směje se. "Co bych bez něho dělal?"

Tento dar fantazie ho přitáhl k zábavě. Na cambridžské univerzitě začal vybrušovat své dovednosti jako herec, což ho dovedlo k úspěšnému spojení s kamarádem, hercem a spisovatelem Stephenem Fryem. V Anglii dělal pár televizních komedií, pak se dostal do filmu. Poznáte ho jako otce ve všech třech filmech o Stuartovi Littelovi. Laurie také hraje v rockové kapele a píše romány. Sláva přinesla další výhody, jako dabování Dr. Cockroache [Dr. Šváb] v nynějším animovaném filmu Monsters vs Aliens [Monstra vs vetřelci]. Laurie o tomto žertuje: "Dokážu si to představit. 'Máme švába. Kdo ho bude mluvit? Mám to! Hugh Laurie.'"

Ale bylo to získání hlavní role v seriálu House v roce 2004, které udělalo z Laurieho všeobecně známého člověka. Když se stěhoval do Los Angeles kvůli natáčení, byly jeho tři děti v tom věku, kdy změna školy mohla působit rušivě. Takže jeho žena, dcera a dva synové zůstali v Anglii a podnikali hojné cesty tam a zpět. I když Laurie může říct o Jo Green, své manželce, se kterou je téměř 20 let, jen dobré, je zdatný v odvedení konverzace pryč od své rodiny. Dali mu vědět, že je jim nepříjmené, když vyzradí příliš mnoho.

Mluví však otevřeně o svém boji s depresemi, kvůli kterému v roce 1996 vyhledal pomoc.

"Přál bych si, abych o tom držel jazyk za zuby," říká Laurie. "Tohle je příklad mě, nechajícího otevřené dveře a důvěřujícího - a pak po sejití dolů zjišťujícího, že televize je pryč. Teď je tomuto aspektu mého života věnována až přílišná pozornost. "

"Nechci, aby bylo na mě myšleno jako na chlápka, který nemá nic jiného na práci, než mluvit o tom, jak mizerný způsob života žije," pokračuje Laurie. "A samozřejmě, lidé na to reagují příznačnými způsoby: 'Má neuvěřitelné štěstí a je mu přáno. Na co si proboha může stěžovat?' Vzpomínám si, jak jsem se díval na Mela Gibsona v nějaké show a zeptali se ho na jeho víru v posmrtný život. Gibson řekl: 'No, nemohu věřit tomu, že tohle všechno co tady je, je skutečně vše.' A já jsem si řekl: 'Počkat. Ty jsi Mel Gibson. Máš miliony dolarů. Jsi dobře vypadající týpek s každou myslitelnou boží milostí, kterou jen člověk může dostat. A tohle není dost dobré?' Takže vidíte, proč váhám mluvit o takovéto bezvýznamné bolístce, jakou mám. Nachytal jsem se jak si říkám 'Oh, proboha, Hugh. Vzpamatuj se.'"

"Na druhou stranu," dodává, "vím dobře, že deprese je nemoc... Pro lidi, kteří pracují na seriálu, je ctí, že jsme se spojili s National Alliance on Mental Illness (NAMI; Národní spolek proti mentálním nemocem). Přilákali jsme na tyto případy nějakou tu pozornost. Docela zvláštní, je to poslední velké tabu - něco, o čem lidé stále nechtějí mluvit."

Všechna tahle všímavost nezahání Laurieův sebepodceňující se přístup.

"Mám za to, že se snažím něco vymítit očekáváním katastrofy," říká. "Možná přesvědčuji bohy, aby na mě nebyli tvrdí, protože jsem to už udělal já sám. Takže už nemusejí přidávat nebo sypat sůl do rány. Už jsem zažil to nejhorší, ještě před tím, než se tak stane."

Jak někdo, kdo má pro sebe tak málo sympatií, přijímá a rozdává lásku? Laurie nemá rychlou odpověď.

"Já jednoduše nevím," řekne nakonec. "Musím vydat mnohem více tisíců dolarů na psychoterapii, abych na tohle vlastně odpověděl. Je to dobrá otázka."

Musela jsem se zeptat, co si myslí o jeho stálému vyjádření nesebevědomí jeho děti.

"Moje děti mě tolerují," říká. "Jsou dobře obeznámeni mými osobitými způsoby. Díky Bohu, nepochytily můj chmurný životní postoj. Pro ně, jsem výstražný příběh. Dívaj se na mě a říkají si: 'K čertu s ním. Takhle nebudu žít.' Dobře pro ně. Řeknu vám jedno nesmírné potěšení, ke kterému se přiznávám - chválení nich. Moje děti jsou totiž vzorné."

Největší české fórum o seriálu House M.D.