Promo-trailer

Odkazy | Titulky Máš lepší fotku? Zveřejni ji!



Rozhovor pro italský magazín TV Sorrisi 2008

Rozhovory | Ocenění | Slovníček | Dabing | Hlášky | Multimédia | Odkazy

---

(TV Sorrisi, 19-25. července 2008) překlad: fogFrog

"Já jsem dal trochu ze své hravosti," říká anglický herec. "A on mi dal kousek ze svého cynismu." Tajemství nejmilovanějšího televizního doktora odhalené jeho úžasným představitelem Hugh Lauriem, napsal Armando Gallo.

Princenton Plainsboro Teaching Hospital. To je nemocnice, kde pracuje Dr. Gregory House, a která by měla být v New Jersey. Místo toho ji nacházíme ve dvou velkých pavilónech studií 20th Century Fox v Los Angeles, v těch samých místech, kde se natáčeli legendární filmy jako "Válka světů". Nyní tyto dva pavilóny patří plně Dr. Houseovi, charismatickému bručounovi, kterého hraje výborný Hugh Laurie. Když jsme se ve studiu setkali během obědové přestávky, povídali jsme si o jeho americkému akcentu. "Je to nejtěžší na té postavě. Visí to nade mnou jako Damoklův meč." Mistr obdržel kopii posledního vydání "Sorrisi", kde byl jeho italský dabér Sergio Di Stefano.

Před přestávkou na oběd jsem byl přítomen natáčení velmi vážné scény páté epizody páté sezóny... a... velmi rozzlobený House vyhodil třináctku. Když se dívám na pracujícího Laurieho, nemůžu nemyslet na jeho otce, který byl opravdovým doktorem. Takže jsem se zeptal...

Svým způsobem tu je. I když se od House velmi lišil. Byl kultivovaný a laskavý, neschopný říci schválně něco, co by mohlo někoho ranit. Byl to rodinný lékař a byl by pobouřen Houseovým nevlídným jednáním, ale byl by také ohromen jeho intelektem. Bavil by se u toho, ale před devíti lety zemřel.

Ne, a myslím, že by byl rád, kdybych byl také lékařem jako on. Pořád si pamatuju na moment, kdy mě vzal s sebou do londýnské nemocnice. Vidím ho tu jako by to bylo dnes, hrdě mě představoval svým spolupracovníkům, ale mně už bylo 16 a měl jsem už svoji představu.

Šel jsem na Cambridge studovat Antropologii (usmívá se), způsob jak si prodloužit rozhodnutí o tom, co budu dělat, až vyrostu. Je to část mé neuvěřitelné představivosti. Jako dítě jsem si vytvořil světy, které byly jen moje, plné bojujících příšer a draků. Nebo jsem si sám sebe představoval jako atleta, jako montéra neuvěřitelných hor nebo jako hrdinského vojáka ve válce.

Být hercem, byl fantastický způsob, jak zabýt na univerzitě čas, dokud jsem nepotkal Stephena Frye. Byl to mladý moudrý muž. Mluvil, jako by mu bylo čtyřicet, ale byl v mém věku a díky němu jsem poznal, že herectví je umění. Vytvořili jsme hereckou skupinu ve šťastných letech brzkých osmdesátých let.

Byla to Emma, kdo mě představil Stephenovi. Spolu jsme psali a hráli takové malé vtipné scénky. My tři jsme stále přátelé. Když jsme spolu, hodně se nasmějeme.

To byla falešná skromnost.

Doufám, že je teď House více rozpustilý. Vždycky jsem se snažil ukázat jeho dětinskou stránku. Na začátku série se svým způsobem cítil jako Fantom Opery. Byl fyzicky a duševně poznamenaný, takže ani nechtěl, aby ho jeho pacienti viděli.

Je to poučné. Četl jsem teorii, která objasňuje, proč ženám připadá House sexy. Říká, že je sexy, protože se nikdy nevzdává. Chová se jako kdyby se o nikoho nestaral, ale ve skutečnosti ho jeho pacienti velmi zajímají a to třeba až tak, že pro ně riskuje svůj vlastní život. Tahle teorie mi dává smysl.

Strach z užívání si života. Vypadá to, že House se bojí být šťastný. Jestliže příjme radost, je tu nebezpečí, že mu bude odebrána, a on skončí ještě hůř. Já to také tak cítím. Je to takový vnitřní pocit viny, možná kvůli tomu všemu štěstí v mé kariéře.

Naprosto. Naštěstí jsem během svých 49 let nepotřeboval doktora, ale kdyby ano, raději bych měl výborného nevrlého doktora, než laskavého, ale neschopného.

Můj otec mě snad dobře vychoval, ale v tyhle dny jen piju kafe a kouřím. Do této chvíle jsem si vedl docela dobře. Dělám box - ten se stal mojí terapií. Pomáhá mi přežít těch deset měsíců a rytmus 24 hodinových natáčecích dní. Když jste v ringu, tři minuty vám připadají jako věčnost! Zjistíte, že pokud bychom mohli žít svůj život tak intenzivně jako během těch tří minut, bylo by to jako žít tisíce let.