Doktor House čelil čtenářům

Rozhovory | Ocenění | Slovníček | Dabing | Hlášky | Multimédia | Odkazy

---

(la Parisien, květen 2009) překlad: fogFrog

Do redakce Parisienu přijel o 15 minut později. Ale Hughovi Lauriemu odpustíme všechno. Jak bychom mohli jinak, když se hvězda ze seriálu House hned omluvila šesti čtenářům, kteří se s ním přišli setkat? Anglická hvězda přitáhla v průměru 9,3 milionů diváků během vysílání čtvrté řady na stanici TF1 a se svým románem The Gun Seller, který vyšel ve Francii v lednu, se vyhoupla na druhé místo v žebříčku best-sellerů.

V Paříži, aby podpořil tento detektivní román plný humoru a zápletek, byl zdvořilý, přímočarý a ochotný naslouchat druhým. Vůbec ne cynickým mrzákem, arogantním diagnostickým esem, kterého hraje od roku 2004. Když vystoupil z černého sedanu se šoférem a kouřovými skly, vypadal jako bezstarostný skoro-padesátiletý muž (narozeniny oslaví v červnu). Hnědé kalhoty, ladící semišové body, černý svetr a baseballová čepice na hlavě, herec si s každým potřese rukou, vtipkuje a je ohromen úspěchem své knihy ve Francii.

Během dvouhodinového rozhovoru dokonce řekl pár slov ve francouzštině, kterou, jak se zdá, umí lépe, než by kdy přiznal: dokonce na pár otázek odpověděl bez čekání na překlad od překladatele. Obratný způsob, jak uvolnit posluchače už takhle zaujaté jeho humorem a precizností jeho odpovědí. Na obrazovce, Dr. House terorizuje své zaměstnance, aby zachránili jeho pacienty. Ve městě, Laurie přivádí pozornost bezděčně.

Tento seriál je velmi dobře napsán. Během těch pěti let jsem nikdy nečetl lepší scénář než by byla průměrná epizoda House. Humor, nápady, komplexnost, filozofie tohoto seriálu jsou okouzlující. Tato postava je milována, protože všichni se chceme osvobodit od společenských konvexí. Každý má tento sen.

Ah! (přemýšlí). Není anděl, ale je na jejich straně, pracuje pro ně. Není ani ďábel. I přes ty jeho chyby ho respektuji a mám ho hodně rád.

V jeho mysli, je naděje druhořadá. Odpověď a přežití jsou pro něj na prvním místě. I přesto, pro pacienta je vidění uzdravení pomocí.

Není ideálním doktorem, ale nesouhlasím s tím, že nemá dostatek soucitu a lidskosti. On necítí potřebu je vyjadřovat, to je rozdíl. On nehledá u ostatních souhlas, svému intelektu věří dostatečně.

To by se mi líbilo! Když můj otec byl doktor, vzal mě do londýnské nemocnice, v roce 1977. Pak jsem se tím směrem téměř vydal. Když se nad tím zamyslíte, po těch letech, co hraju Dr. House v televizi, měl by za sebou ten správný počet roků, abych se jedním z nich stal. Ale tenkrát jsem byl líný.

Jeho bolest je skutečná, potřebuje tyhle léky. S ohledem na jeho práci, mohl by být stále schopný bez nich, když by byl v bolestech?

Před natáčením jsem chtěl strávit nějaký čas v americké nemocnici, protože tam, způsob práce je rozdílný od anglické, francouzské nemocnice, ale nemohl jsem. Na place máme doktory a můžeme se je zeptat. Když tohle řeknu, co to znemaná? Musím tomu rozuměž alespoň na tu chvíli, kdy to říkám. Ve 10-20 minutách se naučím jak pracuje cévní soustava. Ale o 20 minut později všechno zapomenu.

Ani nevím... David Shore získal inspiraci od Sherlocka Holmese, který byl houslista, já sám hraju. Dovoluje nám to ukazovat logickou a matematickou část House, ale také jeho schopnost improvizovat a překvapovat.

V nemocnici je normální nosit sportovní boty, protože každý celý čas stojí. A já jsem si řekl, že je to velmi dojímavé, že tento muž, který nemůže běhat či hrát basket, vlastně takový to druh obuvi nosí. Je to způsob jak ukázat, že chce být volný.

Dr. House byl vždycky Američan. Zkoušel jsem použít svůj anglický akcent na 10 vteřin, ale bylo mi řečeno, že to nefunguje. Je mnoho věcí, které oddělují House a veřejnost... je osamocený, sarkastický, ostrý... je cizinec. Nepotřebovali jsme přidat ještě odlišnou kulturu. Dělat americký akcent je pro mě to nejtěžší. Ještě s kulháním.

Právě jsem skončili natáčení. Tato sezóna má nádherný závěr. Všechny postavy na začátku přemýšlí o Ambeřině smrti a jejich podílu na ní.

Ano... ale nemůžu prozradit detaily. Je to věc, která se rozvíje přes mnoho epizod. Dojde k radikální změně.

Nemohu být zklamán, jestli si přeje pracovat pro svoji vládu. Obdivuju jeho kuráž udělat takovéto odvážné rozhodnutí. Já nemám zájem o politiku. Nemám rád veřejný aspekt své práce jako herec, pro lidi v politice je to horší. Ve sportu také. Nebyl bych rád Davidem Beckhamem, například.

Natočili jsem už přes 100 epizod a budeme pokračovat, dokud nás obecenstvo neopustí. A film? Muselo by to být hodně odlišné od seriálu. Když se Star Trek přesunul z obrazovek na plátno, tak se mohl zlepšit v mnoha ohledech, ale nevím, co by to mohlo Houseovi přinést, ale jsem této myšlence otevřený.

Pro mě, jsou to dvě rozdílné postavy. Thomas Lang je optimista, možná trochu unavený, cynický, ale šťastný muž. Na druhou stranu, Dr. House je velmi nešťastný, utrápený, zatrpklý. Nicméně, sdílejí smysl pro humor a jsou stejně dobří posluchači.

Myslím, že musím být jak oni... Obě dvě postavy jsou na půl cesty životem. Kolem padesátky je určitý cynismus nevyhnutelný. Já nejsem cynický, alespoň ne tolik jako Dr. House. Ale humor těchto dvou postav je mi blízký. Thomas Lang je mi nejvíce podobný.

Je ne sais pas ! (Já nevím!) Má to něco dočinění s popularitou Dr. House. Knižní trh se po světě pohybuje pomalu, než ten televizní. Je neuvěřitelné, že jsem musel čekat tak dlouhou dobu, ale je to zas dobrý vánoční dárek!

Psal jsem si deník, ale můj život mě nudil. Dosáhlo to bodu, kdy jsem se nudil i samotným čtením! Takže jsem začal psát o explozích, automobilových honičkách, nádherných ženách. Začalo to jako hra. Napsal jsem pár stránek za den a ukázal jsem je své ženě. Je to osamělá práce, mále jsem se zbláznil, ale je vzrušující nechat reálný svět, aby vám vytvořil místo pro vaši fantazii.

S takovýmto druhem knihy, buď napíšete jen jednu, nebo šest. Já jsem se rozhodl napsat šest. Konec té druhé mi dává zabrat, takže asi prostě začnu tu třetí! Ale jo, budu pokračovat v psaní takovýchto knih, protože jsem měl vždycky rád detektivní příběhy od Agathy Christie, Raymonda Chandlera a... (snaží se přijít na jméno francouzského autora) Georges Siméon!

Vlastně, já jsem ten, kdo napsal scénář pro studio United Artists. Ale jejich finanční úpadek... mohl být kvůli mému scénáři! Dostalo se pak pod MGM a ti pak pod Sony. Můj malinký film se stal kapkou v moři. Doufám, že se věci vyjasní a já se budu moci zapojit jako herec, scénárista nebo režisér.

Letadly. Hodně cestujeme mezi Anglií a USA. Moje děti studují v Anglii. Kdyby se tohle stalo před deseti lety, tak bych je vzal s sebou. Teď jsou už velcí, jejich život je v Anglii.

Ne moc dobře. Když jsem byl o dovolené ve Španělsku, kde je seriál hodně populární, musel jsem být chráněn bodyguardy. To je mi nepříjemné. Teď jsou všude fotoaparáty a videa, vynález ďábla, některé představy o soukromí se vytratili. Připomíná mi to KGB: každý vás může sledovat, pořizovat fotografie, vědět jaký druh hudby máte rád, jaké jsou vaše oblíbené filmy. To je neuvěřitelné! Nemůžu uvěřit tomu, že by z toho nebyly žádné vážné následky.

Ale jak tohle všechno víte?... Já jsem šel na univerzitu veslovat. Můj otec vyhrál zlato na olympiádě. Chtěl jsem být jako on. Zaměřil jsem se na veslování. Kdybych se zaměřil na studium, možná bych teď byl na Nové Guinei s klobukem a bičem.

Vždycky mám nejraději to, co zrovna nedělám! Když hraju, rád bych psal a měl na sobě svoje vlastní oblečení, ale když píšu, tak jsem sám, takže bych byl strašně rád se skupinou a hrál. Je to těžké vysvětlit. Hudba je moje nejideálnější a nejoblíbenější činnost. Rád bych byl v jazzovém triu.

powered by WebZine CMS©
This website is strictly a fansite, its operators and any content on this site relating to House M.D. are not authorized by FOX.
© 2007-2008 doktorhouse.net created by xavy@doktorhouse.net Kontakty